You I.

20. července 2013 v 15:50 | Nadine |  You
Nekonečnost helsinských ulic ho přiváděla do šílenství. Umórně natahoval svaly a zdolával jeden kamenný metr po druhém. Za jiných okolností by mu tahle situace vykouzlila na jeho sametově ružových rtech úsměv širší než písečné duny v Africe, páč se mu v Helsinkách líbilo ze všech míst kde loupil, nejvíc.

Byl tady něco přes týden a utrácel svůj poslední lump.
Oh ne, kdysi na to nebyl sám. Kdysi měl komplice, se kterým jim všechno perfektně vycházelo. Opustil ho, už se nevrátí a Adam je na tohle sám.
Vzpomínal na všechny dny, kdy se vydali na cesty a loupili ve všech možných obchodech, na které cestou narazili. Všechno bylo důkladně promyšlené do posledních detailů, že se policie divila, jak úžasní ti dva musí být, neboť je ještě nikdo neviděl a nechytil.
Ano, to byly úspěšné časy. Teď o sobě Adam trochu pochyboval. Samotnému se to možná nepovede ale risk je zisk.

Toulal se tmavou nocí a přemýšlel. Moc přemýšlel. Každá sekunda byla namočena v smoutku a strachu, potřebách a touze. Tak moc ho opantala jeho mysl, šimralo ho celé tělo nebo je to konečně to pravé místo?
Zastavil své unavené nohy před výkladem obrovského hračkářství. Nakoukl dnu. Jeho oči automaticky zaregistrovali obrovskou pokladnu na pultě obsluhy, byla to praxe, našel to téměř hned.
Sám pro sebe se usmál a kráčel dál, směrem k svému hotelu v centru města.



**

Adam vyletěl z obchodu rychlostí větru i s lupem v ruce. Svíral v dlaních dva pytle plné peněz. Utíkal prázdnými ulicemi Helsinek, měl namířené do přístavu. Nasedne na loď a odpluje domů, do Ameriky.
Na chvíli se musel zastavit, protože to jeho nohy nemohli dál zvládnout. Zašel do tmavé uličky a sňal si z tváře černou masku, kterou doposud měl. Položil pytle peněz na zem vedle kontejnerů a svlékl si budu, kterou do nich hned hodil. Nebylo nejtepleji ale potřeboval se maskovat, bez bundy ho nikdo nepozná. Ta byla velice nápadná. Sesunul se po staré zdi dolů a počítal své ukradené peníze. Šťastně se šklebil a měl chuť se v nich vykoupat. Štěstí mu přálo, téměř dvěstě tisíc neporušených bankovek, které když provede na dolary, může si koupit nový dům! Blaženě se šklebil do momentu, než se v uličce ukázal vysoký blonďáček.
Ryzými kroky se dostával ku kontejneru aby vyhodil smetí. Otevřel poklop a našel v něm džínovou bundu. Rozhlédl se kolem ale nikoho neviděl, bylo brzy ráno. Adam, sedící na samém konci uličky si blonďáčka nevšiml do doby, než na něj nezavolal.

"Hej!" neslo se prostorem. Výkřik mladíka jednoznačně vzbudil Adamovu pozornost, otočil se za tím zvukem a zatímco se mu v hlavě prohánělo milión nadávek, jak nejlépe popsat tuhle situaci, zadíval se do jeho tváře a polkl. Měl pootevřená ústa a pohled mu klouzal z bankovek na jeho tvář, zmatenou a vystrašenou.
Dřív než se nadál, jeho nohy uháněli, lapali po neznámém okolojdoucím stejně jako jeho ruce. Neběžel za ním dlouho, chytil si ho téměř hned, no dostat ho k penězům, které při obrovské zdi nechal, bylo těžší. Metal sebou, nechtěl poslouchat!
"Jätä minut rauhaan!" křičel mladík finsky. I když by na to měl být Adam zvyklej i vzhledem k tomu, že se nachází v zemi, kde se tímhle jazykem mluví běžně, překvapila ho jeho finština.
"Cos to řekl?" zeptal se automaticky. Chtěl vědět, co po něm jeho rukojmí řve. Tedy, možný rukojmý.
Mladík pochopil, že s tímhle mužem si finsky nepromluví. Lovil v mozku po nejvhodněší anglické odpovědi a i když nebyla jeho angličtina čistá a správná, Adam porozuměl.
"Nenechám tě být! Jsi jedinej, který mě viděl" šeptal mu do ucha a přidržoval svou dlaň na jeho ústech. "Nedělej hlouposti a poď se mnou" řekl.
Vykoukl z uličky, kde se to za tu dobu zamořilo helsinčanmi. Zvolil kompromis a obešel budovu kolem. Bingo! V starém zřezivělém oplocení bašel díru a prodral se ní i s rukojemníkem. Poté s ním běžel do přístavu a vyhl se tak všem zvědavým očím.

"Mitä haluat minusta?" opakoval pořád blonďáček. Adam mu aboslutně nerozuměl ale z kontextu si odvodil, na co se ten malý blonďák asi může ptát. "To není tvá starost!" Tímhle blondýnovi s modrýma kukadlama nepřímo lhlal, věděl, že jediná věc, kterou potřebuje, je mít rukojmího, nic jiného od něj nechtěl, nepotřeboval. Když se mladý muž pořád nepřestával hýbat a mluvit nesmysly, Adam mu jednu flák. Ale takovou, že upadl do bezvědomí. Nasedl na loď a brázdil vody oceánu. Pořád se otáčel dozadu aby kontroloval svého vězně, který se vůbec nepohl. Byl v bezvědomí. Když už byly daleko od Finska, napadlo Adama, že ho sváže aby mu náhodou neublížil, když se nečekaně (pro něj) probudí, ale nechtěl se zdržovat.
Poklidný den a včerejší poklidná noc svítila všemi světly. V noci ho vytvářelo pouliční osvětlení, přes den, nebo spíš ráno, vycházející slunce. Adam to miloval!

Byl to zloděj s duší básníka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tamy Tamy | 20. července 2013 v 17:48 | Reagovat

Jo, to bude ešte moc zaujímavé. :3 Adam musel byť tak sexy. Ako obyčajne. :D Čakám ďalšiu časť. :3

2 Vall Vall | E-mail | 20. července 2013 v 21:55 | Reagovat

Úžasný! :3  Prosím co nejdřív další část ! :D :3

3 Barča Barča | E-mail | 21. července 2013 v 12:22 | Reagovat

Wau :D tak toto je originálny nápad :) plíís čo najskôr pokračko, je to napínavé :D :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama