Fell for you everyday II.

29. července 2013 v 8:04 | Nadine |  Fell For You Everyday



"Znamená to, že sis s ním domluvil zchůzku?" vyptával se na druhý den zvědavej Harry. Usmíval se jako sluníčko, neboť Adam dělal to samé.
"To není možný jak on je hezkej!" zasnil se opět Adam. Seděl na dřevěné židli a kdyby se nedržel, asi by upadl.
"Musím uznat, že i když nejsem gay je celkem šarmantnej. A o čem si s ním chceš povídat?" skřížil si kamarád ruce na prsou.
"O čem asi.. zeptám se ho jak se má, pak ho možná vemu projít jestli bude chtít a pořád si budem povídat. Něco se najde, neměj strach.." usmál se Adam bezstarostně.
"Já jenom aby si pak nebyl zklamanej. Pořád nechápu jak ste mohli žít na jednom ostrově a nepotkat se. Nežije tady ani milion lidí a do tohohle baru chodíš každý den.."
Ani nestihl domluvit, přerušil ho Adam.
"A on sem chodí často?" vyptával se se zájmem.
"Včera tady byl možná podruhé, nevím. Já si zákazníky moc nevšímám" mykl Harry ramenama.

*

Přešel celý den a Adam se krátko před osmou vrátil do baru. Trpělivě očekával Tommyho příchod. Počkal deset minut, dvadcet ale Tommy pořád nechodil.
"Zvláštní" povzdechl si. Byl hodně sklamaný. Myslel si, že přijde, že si s ním v klidu a hezky promluví. Chtěl ho znát. No, aspoň o něm ví, že si dává načas.
Umanul si, že počká do deváté, možná si jenom spletl čas. Ale když se ani pak neukázal, radši to vzdal a šel domů.
Procházel se pláží a kopal do malých kamínků. Nemohl skrývat své rozčílení.
"Pitomej Lamberte. To máš za to, že jsi tak naivní!" karhal se.

Přišel až ke měsícem osvětlené části pláže. Všiml si na jejím druhém konci jistou rodinku spívajíc si písničky za doprovodu gitary. Otočil se směrem k moři a přemýšlel.
"Podej mi gitaru, Tommy" uslyšel z dálky. Okamžitě se otočil a když si všiml jednoho z přísedících, vymrštil se do sedu raketovou rychlostí. Pomalu se lehkými kroky přibližoval k nim aby si ověřil, jestli se mu to jenom nezdálo, že je to opravdu ten jeho Tommy.
Když už byl kousíček od nich, udělal malej krok ale zapoměl se podívat dolů a zakopl, takže se před nimi sesměšnil a navíc si odřel koleno.

Skupinka se nejdřív polekala, no jakási malá černovláska k němu přiskočila a zajímala se o něj.
"Jste celej?" koukala mu do očí. Dopadl na celkem tvrdou zemi, kde už písek nedosahoval. Mohl si minimálně udělat modřinu jak prase.
"Jsem v pořádku" zašveholil Adam a zamračil se. S Boží a dívčinou pomocí se postavil na nohy.
"Nechcete se k nám přidat? Máme ještě volné místo.." usmála se černovláska a vedla ho k ohni.
"Jestli vám to nevadí.." mykl Adam ramenami. Kolena si odřel dost silně ale to by vydržel, jako správnný kluk si v dětství kolena odíral pořád ale bolest hlavy byl trochu silnější.
Hezká černovláska ho usadila přesně tam kam měla. Trochu se posunul a pak se podíval na lidi proti němu. A byl to on. Seděl naproti němu a sladce se usmíval jako včera.
"Ahoj. Dovol abych nás představil. Tohle je můj táta Freddy, moje sestra Rommy a já jsem Tommy, těší mě" natáhl k němu Tommy ruku.
Adam ji přijal ale nezdržel se zaskočeného až nechápavého výrazu tváří.
"Ale já tě předse znám.." řekl šokovaně. Cítil, jak stisk ruky povoluje a Tommyho dlaň se vzdaluje.
"O čem to mluvíte?" zamračil se Tommy a udiveně na Adama hleděl.
"Předse včera. V baru. Stavěl sis takové řádky ze zeleniny a pak jsem ti přinesl drink. Musíš si mě pamatovat, domluvili sme si schůzku na dnes večer. Pročs nepřišel?" připomínal mu. Připadal si strašně hloupě, nebo i trapně, že si ho nepamatuje.
Naštěstí si celý rozhovor poslechl Freddy.
"Tommy, jsi prosím pomoct sestře s dřevem" kývl hlavou směrem k nízké černovlásce. Pak zaujal Tommyho místo.
"Opravdu jste se včera potakli?" zeptal se Tommyho otec. Adam se vzpamatoval a na chvíli přestal zízat na záda odcházejícího Tommyho.
"V baru" přikývl.
"A povídali jste si?" zajímal se Freddy dál.
"Ano, domluvili jsme si na dnes schůzku. Neříkal vám to?"
Tommyho otec si povzdechl. "Jak se jmenujete?"
"Adam" odvětil.
"Víte, Adame, můžu vám říct co se stalo ale bojím se, jestli to pochopíte a jestli se vám to nebude zdát neuvěřitelné.."
Adam jenom přikývl a čekal, co mu starej rybář, jak usoudil podle čapky, řekne.
"Bylo to asi před rokem kdy jsme s Rommy a Tommym šli na soutěž v malování. Chtěli jsme si zkrátit cestu a tak jsme prošli lesnou stezkou. Naneštěstí pro nás se v zákrutě z ničeho nic objevilo něco jako zbloudilá kráva, já ji neviděl. Jenom Rommy mi křičela, abych si dal pozor. Leknul jsem se a stočil volant, takže jsme narazili dost ošklivě do stromu. Já i Rommy jsme měli jenom pár odřenin, zlomenou ruku ale Tommy na tom byl nejhůř. Tři měsíce v nemocnici, než se probral z komy a pak si vůbec na nic nepamatoval. Myslel jsi, že je den po soutěži. Museli jsme mu to připomenout a to jsme si mysleli, že z nejhoršího jsme venku. No na druhý den to bylo taktéž. Opakovalo se to až mi doktor řekl, že trpí Goldfieldovým syndromem*. Nepamatuje si den předtím a myslí si, že je den po soutěži. Opakovat každé ráno je dost únavné, proto žije pořád, každý den dokola v tom, že je říjen letošního roku..."
Adam s úžasem i údivem posluchal tuhle historku. Zvíralo mu žaludek, měl potřebu Tommyho obejmout.
"Ježiši, to je strašný" vydechl s neskrývanou lítostí. "Je vůbec nějaká šance, že si Tommy na všechno opět vzpomene?" nevzdával se naděje, že si jednou vzpomene i na něj.
"Doktor říkal, že hodně mizivá, spíš žádná..." sklopil Freddy zrak.
"To se ani nepokoušíte jí to nějak připomenout?" zeptal se.
"Snažili jsme se kadžý den ale nemá to smysl. Nač ji pořád říkat něco, co si nebude na druhý den ráno pamatovat?"
Adam jenom přikývl a podíval se do dálky, kde právě přicházel Tommy se sestrou a zářivým úsměvem.

Uvnitř ho všechno bolelo i za Tommyho. Doslova a do písmena si v hlavě vybavil jak musela ta nehoda vypadat, jak Tommy leží v nemocnici a jak těžký život musí vést. Téměř mu ukápla slza ale hlídal se. Freddy se na něj jenom povzbudivě usmál.

"Takže mořskej biolog, to zní zajímavě" usmál se Tommy. Vést pro Adama tenhle rozhovor nebylo obtížné, opakoval se podruhé. Spíš se bál, že si zedere ústa, když mu ho bude denně opakovat. Ale chce to on vůbec?
"Jestli chceš, někdy tě tam vemu" usmál se na blonďáčka a odpil si z lahve koly.
"To by bylo zajímavé. Už se těším" usmál se Tommy a taky se napil.
Jenom jak to udělám, napadlo Adama. Buď ho tam vyláká nebo počká na den, kdy se tam jenom tak objeví.
"Můžu vědět jaká je tvoje oblíbená rostlina, Tommy?" zeptal se po chvíli mlčení Adam.
"Žluté tulipány. Proč?"
"Chci vědět jakou rostlinu ti příště přinesu.." usmál se Adam a naklonil se k blonďáčkovi. Přiblížil se rty k těm jeho a políbil ho.




*Goldfieldov syndróm - fiktívne ochorenie (použíte vo filme:-)) Správne je to druh anterográdnej amnézie, pri ktorej je cez deň pamäť normálna ale na druhý deň sú spomienky fuč.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucká! Lucká! | Web | 29. července 2013 v 8:21 | Reagovat

Néé.. :(
Ale tak snad to Adam nějak zvládne a popere se s tím... :)

2 my-fanfictions my-fanfictions | 29. července 2013 v 13:37 | Reagovat

Tak to jsem nečekala..:O Bože chuďátko Tommy..:/ A ještě víc Adam, dost mě zajímá, jak si s tím poradí. Ale věřím, že další díl opět překvapí, jako u každých tvých povídek:)

3 Vall Vall | E-mail | 31. července 2013 v 18:11 | Reagovat

50x a stále poprvé ?? Miluju ten film.. :3 bude to ještě hodně zajímavý.. :3 Těším se na další díl (y) :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama