Červenec 2013


Fell for you everyday I.

28. července 2013 v 22:57 | Nadine |  Fell For You Everyday
Na začiatok by som sa chcela ospravedlniť, že som nepridala poviedku You ako ste asi čakali. Poviedka You je dočasne pozastavená, resp. mi došli nápady a chcela by som sa sústrediť na niečo nové :)

Za obrázok k poviedke ďakujem mojej ženskej, sis a mojej děvčici Romanke, myslím, že to celkom vystihuje poviedku :) Takže dúfam, že tak ako sa vám páčila You, ku ktorej sa časom možno vrátim, sa vám bude páčiť aj Fell for your everyday. Poviedka je inšpirovaná istým romantickým filmom, neprezradím vám akým ale myslím, že by ste ho mohli poznať a časom na to určite prídete :) So, enjoy ;)


You VI.

28. července 2013 v 11:42 | Nadine |  You
Než se stihl vzpamatovat, Tommy ho táhl do ložnice.


Seděl opřený o bílou zeď a pomalu začal litovat toho, že si nevzal tu snídani. Byl tady už pár hodin, nebo dní? Ani nevěděl jaký je den, kolik je hodin, měl hlad, chtěl jít do sprchy ale nemohl. Seděl tam jako přikovaný. Místo toho všeho se snažil soustředit pozornost do něčeho jiného.
Zpočátku chtěl sledovat oblohu, z které kousek jakž-takž viděl ale do jeho podvědomí se dralo něco úplně jiného.
Zaposlouchal se do silných zvuků. Zdálo se, že vychdázejí přesně z místnosti za zdí, o kterou opíral svoje unavené tělo. Nechtěl to dělat ale nedalo se to přeslýchat, zřetelně slyšel jak někdo vzdychá!
Připadal si strašně zle, měl ze sebe špatnej pocit, že je poslouchá. Jenomže se nedalo nic jiného dělat. Byl voayer? Ale vždyť on je nevidí, jenom poslouchá. I tak mu to připadalo stejný...

Vzdychání se postupem času měnilo na hekáni, až přestalo úplně. Nechtěl ani pomyslet jak to muselo vypadat. Ježiši kriste!
Dal si slabou facku aby se probral ale nemohl ignorovat ten tlak, který se mu hrnul do rozkroku. Radši se přesunul na druhou stranu místnosti.
Nečekaně, ale úplně, se zrazu do místnosti nahrnul Adam. Byl upravený a hlavně oblečený.
"Jaks to do prdele stihnul?" divil se.
Adam si všiml jeho skoumavého obličeje. Uškrnul se sám pro sebe a zavěl za sebou dveře. Samozřejmě věděl kam tím Sauli míří, a tak si s ním chtěl pohrát.
"Musel jít, proto takovej zhon. I tak jsme se celkem krotili.." pokrčil ramenama.
"Krotili? Vždyť i stádo slonú funí méně!" odvrkl blonďáček a odvrátil hlavu.
"Takžes poslouchal" usmál se naprosto nevinně Adam. Skřížil si ruce na prsou a opřel se o stěnu.
"Nedalo se to přeslýchat. Adame, jsem tady vězěň, jsem tady proti své vůli ale když tady mám být, chci tady alespoň klid. Posloucaht vás dva ještě jednou, vlítnu vám tam!" Sauli se zarazil. Uvědomil si, že to by asi nebylo celkem možné, pokud Adam nenechá dveře otevřené, ovšem že.
"To bych chtěl vidět" uchechtl se věznitel. Rád si z něj dělal srandu, rád si ho dobíral. Připadal si pak dost nadřazeně, víc než jak je. Měl navrch a Sauli nemohl vůbec ale vůbec nic.

"Kdy se Tommy opět zastaví?" vrátil Sauli svou hlavu zpět k Adamovi. Ten na něj zůstal koukat vyšokovaně kouakt a se zřetelným zájmem si kelkl opatrně k němu. Své bílé zuby ukázal světu v novém zářívém úškrnu, kterej značil to, že mu v hlavě napadlo opět něco, čím by Sauliho sral.
"Možná zítra, možná příští týden. Jak se mu bude chcet. Proč pak? Chtěl by ses přidat?"
Mladý blonďáček jenom rychle zakroutil hlavou. Co mu to ten idiot právě navrhl?
"Proč ne? Mohlo by to být zajímavý.." uškrnul se Adam a klouby prstů mu přejel po tváři. Sauli se okamžitě odvrátil, nesnel, když se ho dotýkal. Už vůbec ne takhle.
"To tě ta představa ani neláká? Ovšem, asi nebudeš gay.. v tom případě promiň" usmál se na oko ospravedlňujíc. Velice dobře věděl, že Sauli je gay.
Mluvili za to všechny různí věci, především jeho oblečení, pak taky ta malá boulička v jeho rozkroku.
"No jestli by sis to rozmyslel... Tommy proti určitě nebude a moje nabídka stále platí. Vždyť se tak netvař!" zatahal ho za tváře a pak odešel.

Hrál si s ním a Sauli to moc dobře věděl.
Nikdy by na nabídku sexu s takovými lidmi nekývl. Vždyť se mu hnusili. Ne po fyzické stránce ale po té charakterové. Jak mohl být někdo tak hezkej takovej hajzl? Ironie osudu, pomyslel si. Jestli Adam věděl něco o jeho orientaci si netroufal zjišťovat, konec konců to bylo jedno, neměl v plánu si s ním o tom povídat, natož spát.
Jako každej normální gay se na člověka podívá. Adama si všiml už tenkrát na lodi. Kromě toho, že měl hezký oči, měl i velké tělo. Líbilo se mu ale to je asi tak všechno. Charakter byl rozhodující.


Takže i kdyby se mu sebevíc líbil nic takového nikdy neudělá. To by ho musel nejspíš zdrogovat....

You V.

26. července 2013 v 12:03 | Nadine |  You
"Pročs mi to nosíš?" zeptal se Sauli. Povytáhl obočí a zadíval se na snídani na bílém podnosu, kterou mu Adam přinesl. Musel uznat, že mu to celkem vonělo a nevypadalo to vůbec špatně. Ale co když je to jenom zámiňka, aby ho otrávil? Pro jistotu si od něj a tady nic nevezme do pusy.
"Jestli je ti libo tady zemřít hlady, prosím" mykl rameny a opět zvedl podnos a mířil pryč, ovšem Sauliho další otázka ho přinutila zastavit se.
"Ty Tommymu věříš?"
Tohle, víc než všechno co mu doposud řekl, ho dost vytočilo. Jakým právem si dovoloval pochybovat o Tommym? Znal ho vůbec? Jistě, že mu věří! Vždyť byl obrovskou součástí jeho života, po všech stránkách. Je-li ne pořád. Zatnul pěsti ale otočil se na něj s klidným obličejem.
"Neměl bych?" zeptal se. Cítil jak se Sauli usmál ale nedíval se mu přímo do tváře. Nechtěl dát najevo, že ho ta otázka mírně vykolejila a donutila o všem přemýšlet.
"Já jenom, že bych člověku jenom tak nedal tolik peněz aby je šel uložit do banky. Stát se může cokoliv. Může ti je šllohnout, co by konec konců nebylo špatné. Dostal bys.."
"Mlč prosím tě!" rozkřičel se Adam. Měl toho plný zuby. Krmí ho, dal mu nejteplejší deku v domě, ještě bude zpochybňovat jeho rozhodování? To ne!
"Jestli se ti nelíbí, že tě tady krmím a že ti dovolím vůbec spát na matraci, ne na studené zemi, tak můžeš být bez toho. Začneme jídlem!" Třeskl dveřma a odešel.

Sauli nelenil ani minutu. Vymrštil se ze studené podlahy a začal proskoumávat zdi, hledal sebemenší díru, nebo cokoliv, co by mu mohlo pomoct při útěku ale marně. Všechno vypadalo tak nově. Dokonce zdi byly hezky vymalované. Připadal si jak u sebe v kanceláři. Všechno bílé, čistý blázinec. Čekal na ten den kdy se zblázní.

Adam kroužil kolem stolu v kuchyni a přemýšlel nad tím, co mu Sauli řekl o Tommym. Mal by se opravdu bát že jeho peníze ukradne? Že mu je neuloží v bance jak slíbil?
Ovšem jakoby mu četl myšlenky, na jeho mobilu se rozsvítilo oznámení o právě přijaté sms.
"Díky bohu!" ulevil si když si ji přečetl. Stálo v ní, že peníze byly převedené na jeho účet. A všechny! Nezklamal se v Tommym a v duchu si uvalil snad deset facek za to, že mu nevěřil.

Někdo klepal. Vůbec nečekal, že by někdo přišel, zvlášť ne, když ani není doma. Opatrně otevřel dveře a opět si slyšitelně ulevil, když za nimi uviděl stát Tommyho.

"Nazdar brácho" usmál se o hlavu nižší blonďák. Objal Adam a vstoupil dovnitř.
"Co tě sem nese, Tommy?" usmál se taky Adam, ovšem blažený výraz v tváři potlačoval co to šlo. Byl teď dokonale šťastný, že ho má při sobě.
"Přišel jsem tě zkontrolovat" zasmál se. "Kdepak máš vězně?" uchcechtl se a rozlédl se po domě.
"Je v zadní místnosti" švihl k dveřím hlavou. "Mám ji zamčenou na dva zámky a taky je u dveří židle. Ven se nedostane, okna jsou taky zabezepčený - otevře je jenom do poloviny, takže se nebojím"
"Dostáva od tebe najíst? Nebo ho pouštíš do koupelny?" zeptal se Tommy. Tohle ho totiž kdysy učil a Adam se cítil hrozně trapně, že na něco takového zapoměl.
"Když to teď říkáš, asi ho večer do koupelny pustím ale budu ho hlídat. Nebo ještě zabezpečím koupelnu, nevím. A co se jídla týče, právě mě neuvěřitelně nasral" zamračil se Adam.
Tommy se už už nadechoval na otázku "Proč?", ale Adam ho zastavil.
"Nechci o tom mluvit. Dáš si kávu nebo radši brandy?"
Tommy se jenom usmál. "Nechám to na tebe..."

Když se Adam vracel, v každé ruce držel skleničku s alkoholem. Sedl si vedle něj.
"Tak, na co si připijem?" pozvedl skleničku a zadíval se na Tommyho tvář.
"Na lepší zítřek!"
"Na lepší zítřek!" zopakoval Adam, připili si a vydechli.
Ovšem Adamovu pozornost upoutali Tommyho rty. Pomalu se k nim naklonil a políbil ho. Bořil se do jeho měkch rtů a za hlavu si ho přitáhl k sobě. Zpočátku šokovaný Tommy se mu rychle přizpůsobil a prohloubil jejich polibky. Všechno se dělo krátkou chvilku, než se Adam odtáhl.
"Proč nám to nevyšlo?" vydechl a zašeptal v těsné blízkosti jeho sladkých rtů.
"Taky nevím" vydechl blonďáček. "Kdyby ses nezačal obviňovat z té.."
"Tommy" upozornil ho na pálčivé téma. "Nebavme se o tom. Jsem si stroprocentně jist, že to je moje vina!"
"Adame to ne! Můžeš si na sebe vzít každou velkou loupež, kterou sme spáchali ale vraždu ne! Nedovolím ti to, rozumíš? Nesmíš se za to obviňovat celý život. Byl tam i tvůj táta, mohl by se obviňovat stejně jako ty ale nedělá to a proč? Protože prostě ví jaká je pravda. Ten požár nebyl ničí vina, tak přestaň!" přitáhl si ho do náruče a opřel se s ním o pohovoku.
"Proč mě dokážeš vždy tak rychle upokojit?" zavrtal se mu do náruče, hlavu si opřel o jeho rameno.
"Asi proto, že tě nejlíp znám" pousmál se blonďáček.
"Miluju tě" řekl tiše Adam a vtisl mu na krk něžný, drobný polibek.
"Já vím" usmál se Tommy.

You IV.

24. července 2013 v 19:45 | Nadine |  You
Když se probudil, ležel na špinavé zemi.
Rozkoukal se kolem sebe. Seděl v bilé místnosti, kolem něj nebilo nic jenom okno, na podlaze polštář, stará matrace a hrubá deka. Zvedl se do sedu a chytl se za hlavu. Ozvala se v ní tupá bolest, až sykl.
"Co to .." zadíval se Sauli přimo do zdroje tepla, které sálalo ze stropu. Musel se rozmrkat aby mohl v prudce osvětlené místnosti existovat.
Pak uslyšel zvuk zavrzání dveří.
"Tak už ses probudil?" Už známej hlas k němu promlouval spoza jeho zad. Přinutil ho přestat přemýšlet a otočit se mu tváří v tvář.
"Co se stalo?" zeptal se zmatenej Sauli. Nechápal proč ho bolií hlava.
"Ale co, tys to nepamatuješ?" pousmál se Adam a skřížil si ruce na prsou. Opřel se o futra dveří a měřil si Sauliho pobaveným pohledem.
"Pamatuju si, žes mě honil po letišti a pak jsem se probudil tady. Počkat! Tys mě praštil!" ukázal na Adam výhružně prstem. Dovolil so ho ovalit před celým letištěm a nikdo ho neviděl? Zatracenej Adam!
"Pročs to udělal?" štěkl dotčeně.
"Jinak bys nezastavil! Můžeš bejt rád, že jsem tě tou flaší praštil slabě a že ses ještě probral. Nevím, čemu se divíš, říkal jsem ti že běhám rychle. Moc rychle!"

Ublíženě se na svého únosce podíval. "Hodláš mě tady věznit navždycky? Nebo mi alespoň řekneš proč tady jsem?"
Černovlasej kluk se odlepil ode dveří a stoupl si k němu, pak si klekl. "To snad víš ne? Jsi jedinej, kdo mě viděl, jediný víš, že to já jsem ten lupič. Nemůžu riskovat, že bys to všude vykvákal" mluvil na něj tiše s pohledem upřeným těch finských modrých očí.
Stačilo se jenom natáhnout, jenom kousíček... a bylo to!
"Fuj, ty zmrde!" zamračil se Adam a dal mu pěstí. "Na mě plivat nebudeš! Kurva můžeš být rád, že máš na čem spát!" Kde se to v něm najednou bralo? Ještě ve Finsku dokázal nad věcma uvažovat jak básník, taky pořád chtěl ale ten bastard mu to neumožňoval, pořád ho sral!

Odlepil se tváří od podlahy a vykašlal se. Z koutku úst mu tekl červený proužek krve. Otřel si ji hřbetem ruky a zadíval se podrážděně na Adama.
"Chceš mě zabít? Ta kdo toho! Nemáš mě tady proč držet, nemáš, když mě zabiješ budu sticha, nikomu to neřeknu. Tak dělej, zabij mě!" křičel po něm.
Adamova hlava nevydržela takový nápor, okamžitě na něj vyběhl.
"Zavři hubu kurva! Nepotřebuju si k loupeži přišít další vraždu!"
"A únos?" ušklíbl se. Na ten očividně zapoměl, uchechtl se, no pak se zarazil. "Jak další? Tys už někoho zabil?"
"Mlč ti říkám, mlč!" šptal Adam. Postavil se a přecházel se po místnosti. Řval na něj něco ale sám nevnímal co přesně, jeho rukojmí se dotkl citlivého téma. Chtěl vypadnout jinak se tam udusí, vlastní myšlenky, vlastní svědomí se mu prohryže do mozku a zabije jeho zdravé myšlení! Mlčky utekl spět nahoru, zatřesl a zamkl za sebou dveře.

Chudáček malý tam zůstal sedět. Pořád si otíral krev ze rtů a lehce se usmíval. Né proto, že tam sedí, ne proto že ho tam Adam zamkl ale proto, že konečně ví jak Adama zahnat do úzkých. Zdálo se, že vražda a smrt je pro Adama citlivé téma. Možná někoho zabil, pomyslel si zhnuseně. Teď mu opravdu nic nebránilo myslet si, že je Adam opravdová bestie.
Došel k matraci a lehl si na ni. Zíral do stropu a rozpadjící se omítky. Světlo ho pořád řezalo v očích ale neviděl vypínač. Pravděpodobně se světla zapínaly mimo tuhle místnost.

Bože, strašně chtěl odejít, nasednout na prvé letadlo a být opět doma, a právě teď mu chyběla i jeho práce, na kterou obyčejně jenom nadával. Chyběli mu pacienti. Byl zvyklý si pořád s někým povídat, bohužel s Adamem si asi moc nepokecá. Zamýšlel se nad tím jak by ho mohl obelhat, jak by ho mohl zmást aby utekl ale nic mu nenapadlo. Zakryl si rukou obličej a poté se poddal tvrdému spánku.


Adam si sedl ve vyhřáté ložnici na postel. Oheň v krbu šlehal žluté paprsky. Pohledem po něm klouzal jakoby hledal odpovědi na otázky. Jak se to stalo? Proč není šťastný? Proč je to všechno takhle a proč Tommy odešel?

Měl v hlavě miliony, haldy otázek a žádné odpovědi. Byl si jist, že je postupem času najde ale byl si taky jist, že hlavnou jeho prioritou je zjistit, co za opatření musí podniknout, aby Sauliho nikdy nikdo nenašel. Šlo o jeho bezpečí, jeho svobodu. A jestli chytí jeho, sveze se v tom i Tommy. A tohle Adam chce ze všeho nejmíň!

You III.

23. července 2013 v 16:21 | Nadine |  You
Než se stačil pořádně probrat, Adam ho vytáhll na nohy.
"Dělej!" štěkl po něm. Popadl ho za loket a strčil kupřed. Ruce měl pořád svázané a provazy ho řezaly do kůže. Přesto neřekl ani slovo. Vzal pytle s penězmi a tiskl Sauliho před sebou aby se hnul.
"Čím víc to budeš zdržovat, tím dřív ti narovnám fasádu! A věř, že ač nerad, udělal bych to" zasyčel mu sezadu do tváře a opět ho přinutil k pohybu.
Sauli se třásl a nevěděl co dělat. Cítil jakou sílu tenhle muž má. Kdyby se pokusil utéct, určitě by ho chytil. Počká si na jinou příležitost. Vždyť tohle nemohla být poslední!
Poslušně kráčel jako pár minut před popravou, hlava mu sklouzla dolů, snažil se pohnout rucema, jen o milimetr aby nemusel cítit tu strašnou tíhu povrazů. Bylo to strašně osvobozující, když nima o kousíček pohl.

Obloukem se vyhýbali početným skupinám lidí. Sauli se na neznámou zemi díval sklíčeně a beznadějně. Vzali to nejrychlejší skratkou do středu města a pak na letiště. Adam jim koupil dvě letěnky přes internet, pak už zůstávalo jenom čekat.
"Dám ti ty provazy dolů" řekl, když stáli kousek od budovy letiště. "Ale varuju tě, že jestli se pokusíš o útěk, nebude se ti líbit až tě dohodním" Vytáhl z bundy kapesní nůž. "A já rychle běhám" šepl s lehkým šíleným úsměvem, tentokát blíž u jeho hlavy.
Sauli se strachem v očích přikývl. Nevěděl jestli to měla být jenom výhružka, nebo se Adam opravdu na něco v případě jeho zrady chystá. Prořízl provazy. Bože, ten sladkej pocit volných rukou!
Sundal si pásku která mu bránila v ústním projevu.
"Budu ti věřit. A ještě něco, dej mi mobil a doklady" natáhl k němu ruku. Nůž zatím ukryl do nejhlubšího z kapes své bundy.
Sauli neochotně sáhl do své kapsy a podal mu mobil, který Adam před jeho očima rozdrtil téměř na prášek. Doklady si vzal a opět ho zezadu strkal na letiště. Vyzvedli si letenky a vybavily všechno co je potřeba. Adam se od něj na chvíli odvrátil.
"Potřebuju si zavolat, takže budeš držet hubu, je ti to jasný?" Koukal na rukojemníka s vykulenýma očima, téměř mu vypadli. Sauli, opět se slzami v očích, přikývl.

Adam neměl na vybranou. Kdyby chtěl odletět s takovou kupou peněz, všem by to bylo podezřelé. Vytočil Tommyho číslo, zvedl mu kluk, kterého hlas léta neslyšel.
I při obyčejném "Haló" se dokázal úplně zapomenout a na chvíli přestal vnímat. Tak dlouhou ho neviděl, tak dlouho ho neslyšel. Stačilo zvednout telefon ale Tommy si pořád měnil čísla. Proto byl tak rád, že poslední, které měl ještě nestihl změnit. V mysli mu belskově přeletěli všechny vzpomínky, které se k tomu blondýnovi vázali.
Všechny společné loupeže, všechny dny, které trávili na útěku, všechny peníze, které si společně užili. Chyběl mu, strašně!
"Haló!" z druhého konce se ozvalo další oslovení, tentokrát poněkud hlasnější. Adam se vrátil do reality.
"Ahoj Tommy. Tady je Adam" zaal opatrně. "Slyšel jsem, že seš v New Yorku" pousmál se. Proč vůbec? Tommy ho neviděl. Alespoň takhle může vizuálně projevit svoji radost.
Chvíli se nic neozývalo. Muž na druhé straně určitě uvažoval, jestli slyší toho kdo se mu představil.
"Jsem" ozvala se prostá odpověď. Adama to nepřekvapilo. Naopak, byl rád, že mu to nezavěsil.
"Víš, jsi jediný komu věřím. Vím že jsme se dlouho neviděli..." zadrchl se mu hlas v krku, zrazu nevěděl jak pokračovat. Věděl jen co chce říct ale slova se poněkud hůř vyslovovali.
"Kde jsi, Adame?" zeptal se Tommy.
"Přiď na letiště. Za dvě hodiny mi letí letadlo. Chci si promluvit" řekl než zavěsil. Veřil, že Tommy přijede. A taky přišel. Ovládla ho taková radost, tetelil se blahem a měl co dělat aby náhlé zvednutí ze židle ustál. Rozběhl se k němu i s penězi a mluvil s ním...

Sauli, svou doteď sklopenou hlavu zvedl a zadíval se na Tommyho. Nelíbil se mu, tak jako Adam. Zřejmě proto k sobě tak pasovali, pomyslel si.
Všiml si jejich zdlouhavého rozhovoru. Adam mu podával peníze a dál s ním mluvil, vypadal šťastně. Co si Sauli všiml, postoj těl jakým k sobě byli otočení mluvil za vše. I tomu blonďákovi chyběl. Než stihl popřemýšlet nad tím jak uteče, naskytla se mu jedinečná příležitost jak to udělat, avšak bez plánu. Adam s Tommy se vzdálili, očividně Adamék zapoměl, že tady má rukojmího.
Proto nelenil ani sekundu a začal utíkat a utíkal i v sekundě, když věděl, že je mu Adam doslova v patách. Proskakoval co mu bylo v cestě, narážel do lidí a pak si všiml, že mu z druhé strany běží po krku Tommy. Nevěděl, kterému utéct dřív. Tommy nese ty pytle, možná by nebylo odvěci, kdybych mu je sebral, umyslel si. Ne, není přece zloděj jako oni dva!
Radši nemyslel a to se mu vypomstilo. Zakopl o zatoulaný kufr a upadl na zem jako nic. Oba ho chytli a vstali s ním, jenomže se jim vyškubl a utíkal dál, teď opačným směrem. Adam nelenil ani sekundu. Tommyho poslal domů a běžel za ním sám.

Honili se po celém letišti..

You II.

21. července 2013 v 15:04 | Nadine |  You
I když si myslel, že všechno na světě, co k štěstí potřebuje jsou peníze, cítil se hrozně sám. Jak plul oceánem na malé finské lodi, díval se vstříc vycházejícímu slunci a přemýšlel nad svým životem horlivěji než kdykoliv předtím. Pluli celý den a noc.
Nakonec však zahodil všechny myšlenky. Radši se bude topit v penězích, než v smutku z nešťastné lásky, protože kdo by miloval kriminálníka?

Zastavil svou loď. Chtěl si odpočinout. Naklonil se dozadu, kde ležel jeho rukojmí. Opatrně zastal a šel k němu. Bylo na něm vidět jak se třese. Nechtěl aby mu umrzl na kost a on měl kromě loupeže a únosu na krku vraždu. Skočil do podpalubí a našel velkou deku. Vyšel nahoru a celého ho do ní zabalil. K štěstí, nebo smůle?, se probudil. Okamžitě vyskočil a nenechal na sebe ani sáhnout.

"Jätä minut rauhaan!" křičel. Adam téměř zapoměl, že nemluví anglicky. Zamračil se a vzpoměl si, že vlastně umí ale né dobře.
"Nekřič po mě finsky! Moc dobře vím, že umíš anglicky!" výhružně na něj ukázal prstem.
Mladík se polekal ale pak v sobě našel silu nebo odvahu, neskoumal to. "Nech mě být!"
Adam se v duchu pousmál, tohle mu vyhovovalo.
"Uklidni se, já ti nic neudělám. Chci jenom vědět tvé jméno" přistoupil k němu ještě opatrněji než předtím a pokrčil kolena. Sklonil se k němu a pohlédl mu do očí. Naučil se takhle uklidňovat pro případ, že by tahle situace nastala, proto to teď využil. Konečně se mu to hodilo.

"Jsem Sauli" odpověděl blonďáček. Neviděl v něm nebezpečí, alespoň teď ne, když se mu snažil dívat do očí a nebyl hrubý. Zvláštní. Vždy si myslel, že únoscové a věznitelé jsou hrubí, drzí a zlí. A tyhle triky s očima znal, přece je sám dělal aby svoje pacienty přiměl ke spolupráci. Ovšem, tohle je únos a je na lodi.On není jeho pacient ale únosce a nesedí v kanceláři na palubě lodi.
Zadíval se mu do jeho očí taky. Byly modré, stejně jako voda, která pod nima stála. Zkoušel v nich něco najít ale nic neviděl. Propadl myšlenkám, že tenhle člověk zřejmě nebude mít city. Je to bestie!
"Já jsem Adam" natáhl k Saulimu ruku ale on jí nepřijal. Proč by se měl vůbec seznamovat s někým, kdo ho unesl?
"Nepotřesu si s tebou rukama. Co ode mě vlastně člověk jako ty může chtít? Proč mě unášíš? Nemám žádnou cenu, jako člověk" zkusil Sauli využít své metody, jaké využíval při svých pacientech. Úspěšně potlačoval vztek, strach i paniku najednou.
"Podívej, jenom jsem chtěl být milej, když teď jistej čas pobudneme spolu ale očividně budu muset zvolit jiný spůsob komunikace" řekl Adam a naprosto odignoroval otázku. Otočil se a znova vešel do podpalubí. Dal si záležet, aby se dlouho nezdržel, přece má nahoře rukojemníka. Mohl by mu prchnout. S lodí.
"Tohle ti možná ukáže, že je lepší se se mnou bavit hezky, než mi odporovat" říkal při tom, jak mu uvazoval ruce. "Ještě moment"
Vytáhl z kapes stříbrnou oboustrannou lepící pásku. Utrhl z ní kus a zalepil blonďákovi pusu.
"Takhle budu mít chvíli klid. A ty po mě můžeš štěkat až když budem v LA!"

LA? Sauliho to překvapilo.
Když se dostanou k pobřeží Ameriky, nejblíž bude New York. Další cestování s ním se mu bude příčit přesně jako teď, ne-li víc, jak to přežije? Nemůžu mu ani utéct, štěstí, že mám při sobě doklady, říkal si Sauli v duchu, když nemohl nahlas. Počkat, proč štěstí? Nebude lepší, kdyby je meměl? Nemohl by s ním cestovat, nemohl by ho dále věznit!
Teď už asi opravdu nebyla možnost útěku.
Dal se do usedavého plače, no potlačoval vzlyky. Nechtěl aby ho Adam slyšel.

Připadal si tak slabý, víc než kdykoliv jindy. Jeho jedinou zbraní proti němu byl jeho mozek a finština, jejíž používání mu teď znemožnil. Připadal si tak hloupě, že ho nezahnal do úzkých, že mu neřekl nic aby se přesvědčil, že co se týče psychiky má vyhráno.
Neřekl mu nic po dobu celé plavby. Měl jasno v tom, že když se dostane s těhle provazů, když se pořádně nají a napije vody, která neležela v podpalubí bůhví jak dlouho, postaví se mu a bude se snažit o útěk. No Adam byla nepoznaná hrozba. Neví co očekávat, neví jak se bránit. Jediné co může je doufat.


A tak jako malé dítě brečí, když je hladné nebo ho probudíš, tak plakal Sauli nedaleko spícího Adama na palubě výletní lodi v Atlantiku.

You I.

20. července 2013 v 15:50 | Nadine |  You
Nekonečnost helsinských ulic ho přiváděla do šílenství. Umórně natahoval svaly a zdolával jeden kamenný metr po druhém. Za jiných okolností by mu tahle situace vykouzlila na jeho sametově ružových rtech úsměv širší než písečné duny v Africe, páč se mu v Helsinkách líbilo ze všech míst kde loupil, nejvíc.

Byl tady něco přes týden a utrácel svůj poslední lump.
Oh ne, kdysi na to nebyl sám. Kdysi měl komplice, se kterým jim všechno perfektně vycházelo. Opustil ho, už se nevrátí a Adam je na tohle sám.
Vzpomínal na všechny dny, kdy se vydali na cesty a loupili ve všech možných obchodech, na které cestou narazili. Všechno bylo důkladně promyšlené do posledních detailů, že se policie divila, jak úžasní ti dva musí být, neboť je ještě nikdo neviděl a nechytil.
Ano, to byly úspěšné časy. Teď o sobě Adam trochu pochyboval. Samotnému se to možná nepovede ale risk je zisk.

Toulal se tmavou nocí a přemýšlel. Moc přemýšlel. Každá sekunda byla namočena v smoutku a strachu, potřebách a touze. Tak moc ho opantala jeho mysl, šimralo ho celé tělo nebo je to konečně to pravé místo?
Zastavil své unavené nohy před výkladem obrovského hračkářství. Nakoukl dnu. Jeho oči automaticky zaregistrovali obrovskou pokladnu na pultě obsluhy, byla to praxe, našel to téměř hned.
Sám pro sebe se usmál a kráčel dál, směrem k svému hotelu v centru města.



**

Adam vyletěl z obchodu rychlostí větru i s lupem v ruce. Svíral v dlaních dva pytle plné peněz. Utíkal prázdnými ulicemi Helsinek, měl namířené do přístavu. Nasedne na loď a odpluje domů, do Ameriky.
Na chvíli se musel zastavit, protože to jeho nohy nemohli dál zvládnout. Zašel do tmavé uličky a sňal si z tváře černou masku, kterou doposud měl. Položil pytle peněz na zem vedle kontejnerů a svlékl si budu, kterou do nich hned hodil. Nebylo nejtepleji ale potřeboval se maskovat, bez bundy ho nikdo nepozná. Ta byla velice nápadná. Sesunul se po staré zdi dolů a počítal své ukradené peníze. Šťastně se šklebil a měl chuť se v nich vykoupat. Štěstí mu přálo, téměř dvěstě tisíc neporušených bankovek, které když provede na dolary, může si koupit nový dům! Blaženě se šklebil do momentu, než se v uličce ukázal vysoký blonďáček.
Ryzými kroky se dostával ku kontejneru aby vyhodil smetí. Otevřel poklop a našel v něm džínovou bundu. Rozhlédl se kolem ale nikoho neviděl, bylo brzy ráno. Adam, sedící na samém konci uličky si blonďáčka nevšiml do doby, než na něj nezavolal.

"Hej!" neslo se prostorem. Výkřik mladíka jednoznačně vzbudil Adamovu pozornost, otočil se za tím zvukem a zatímco se mu v hlavě prohánělo milión nadávek, jak nejlépe popsat tuhle situaci, zadíval se do jeho tváře a polkl. Měl pootevřená ústa a pohled mu klouzal z bankovek na jeho tvář, zmatenou a vystrašenou.
Dřív než se nadál, jeho nohy uháněli, lapali po neznámém okolojdoucím stejně jako jeho ruce. Neběžel za ním dlouho, chytil si ho téměř hned, no dostat ho k penězům, které při obrovské zdi nechal, bylo těžší. Metal sebou, nechtěl poslouchat!
"Jätä minut rauhaan!" křičel mladík finsky. I když by na to měl být Adam zvyklej i vzhledem k tomu, že se nachází v zemi, kde se tímhle jazykem mluví běžně, překvapila ho jeho finština.
"Cos to řekl?" zeptal se automaticky. Chtěl vědět, co po něm jeho rukojmí řve. Tedy, možný rukojmý.
Mladík pochopil, že s tímhle mužem si finsky nepromluví. Lovil v mozku po nejvhodněší anglické odpovědi a i když nebyla jeho angličtina čistá a správná, Adam porozuměl.
"Nenechám tě být! Jsi jedinej, který mě viděl" šeptal mu do ucha a přidržoval svou dlaň na jeho ústech. "Nedělej hlouposti a poď se mnou" řekl.
Vykoukl z uličky, kde se to za tu dobu zamořilo helsinčanmi. Zvolil kompromis a obešel budovu kolem. Bingo! V starém zřezivělém oplocení bašel díru a prodral se ní i s rukojemníkem. Poté s ním běžel do přístavu a vyhl se tak všem zvědavým očím.

"Mitä haluat minusta?" opakoval pořád blonďáček. Adam mu aboslutně nerozuměl ale z kontextu si odvodil, na co se ten malý blonďák asi může ptát. "To není tvá starost!" Tímhle blondýnovi s modrýma kukadlama nepřímo lhlal, věděl, že jediná věc, kterou potřebuje, je mít rukojmího, nic jiného od něj nechtěl, nepotřeboval. Když se mladý muž pořád nepřestával hýbat a mluvit nesmysly, Adam mu jednu flák. Ale takovou, že upadl do bezvědomí. Nasedl na loď a brázdil vody oceánu. Pořád se otáčel dozadu aby kontroloval svého vězně, který se vůbec nepohl. Byl v bezvědomí. Když už byly daleko od Finska, napadlo Adama, že ho sváže aby mu náhodou neublížil, když se nečekaně (pro něj) probudí, ale nechtěl se zdržovat.
Poklidný den a včerejší poklidná noc svítila všemi světly. V noci ho vytvářelo pouliční osvětlení, přes den, nebo spíš ráno, vycházející slunce. Adam to miloval!

Byl to zloděj s duší básníka.

Memories hurts

14. července 2013 v 23:00 | Nadine |  Jednodielne
Spomínam na tie časy.
Bolo krátko po Glam Nation.
Pamätám si to ako včera, nedá sa na to zabudnúť.
A nikdy nezabudnem.
Bol som veľmi unavený ale šiel som s Tommym do baru.
Práve sme boli v Helsinkách a nič som nikomu nerozumel.
Tommy, môj večnný jazykový poradca, sa kvôli nám a našemu pijanstvu naučil povedať "Prosím vás, dve whiskey" v štyroch jazykoch.
Nebolo tomu ani teraz inak a tak mi po fínsky vypítal jednu whiskey.
Potom mi povedal, že si musí odskočiť.
A akonáhle odišiel od baru, všimol som si ho.
Sedel presne za Tommym, asi tri stoličky od jeho miesta.
Teraz presne neviem, ako je možné, že som si ho predtým nevšimol?
Takú anjelsku osobu s nádhernými očami!
Pozeral som naňho ako na zázrak, až sa ku mne neotočil.
Zamrazilo ma, radšej som svoj pohľad uprel do takmer prázdneho pohára s alkoholom.
Blonďavý mladík však šiel ku mne.
Bál som sa naňho pozrieť!
Príliš som sa hambil za svoje civenie naňho, bál som sa, že mi chce povedať niečo v tom zmysle, aby som naňho tak oplzlo nečumel.
Ale on si iba sadol a povedal presne to isté, čo Tommy, keď objednával.
Rozhodol sa si so mnou vypiť. Bol som taký rád!
"Ahoj" pozdravil som ho nesmelo. Nechcel som byť neslušný, keď už ma pozval na drink.
"Ahoj, ja som Sauli" začal na mňa mumlať niečo absolútne nedokonalou ale zavše veľmi roztomilou angličtinou.
Pousmial som sa a podal mu ruku.
"Som Adam"
"Ešte som ťa tu nevidel, odkiaľ si?" spýtavo sa na mňa zadíval modrými kukadlami a odpil si z pohára.
"Z Los Angeles" povedal som a radšej dopil svoj pohárik a aj ten čo mi pred chvíľou objednal.
Bol som v strese. Nevedel som ako sa správať, čo vravieť!
Videl som snáď najdokonalejšieho muža vo svojom živote!
Skláňal sa nad maličkým pohárom írskej whiskey a krásne sa na mňa usmieval.
Človek by si pomyslel, že s tým malým telíčkom, čo má to nemôže zlvádnuť a podľa očí usudzujem, že už tu chvíľu pil osamote.
"Prídeš mi povedomý.." zamyslel sa blonďáčik.
"Nie si ty ten..Adam Lambert?"
"Som" priznal som a obejdnal nám ďalšiu rundu.
"Som tvoj obrovský fanúšik" usmial sa.
"Ďakujem" potešil som sa.
Chcel som sa ho opýtať, či patrí k mojim úchylním Glamberts ale pomyslel som si, že má dosť rokov na to, aby bol vášnvým fanúšikom čiernovlasého indivídua, teda mňa.
Po asi piatich ďalších kolách alkoholového ošiaľu som bol dosť opitý na to, aby som sa s ním rozprával napríklad aj o jeho vzťahoch.
Chudáčik, nemal ich veľa. A väčšinou neboli šťastné.
Možno by som to mohol napraviť, pomyslel som si ale okamžite som to zahnal inými myšlienkami.
Myslel som na hocičo len nie na to, na čo som aj tak myslel.
Nechcel som nad tým uvažovať ale nedalo sa to! Príliš živo som si predstavoval, ako sa ním ráno prebúdzam v posteli, ako ho objímam, ako ho utešujem, keď je mu zle. Ah, už nikdy nebudem piť! Za všetko mohla tá whisky.
Veď on má domov tu a ja v LA, nefungovalo by to.
Tá diaľka...
Uprel som pohľad do misky z lízatkami a jedno si vzal.
Namočil som ho do alkoholu a dal ho do úst. Chutilo lepšie, nie tak sladko.
No čoskoro na to som sa ním takmer zadusil, pretože sa Sauli spýtal, či ho odprevadím domov.
"Nevbývam ďaleko" presviedčal ma, keď som ani po piatich minútach nevidal z úst ani hlásku.
Zaplatil som, vytiahol si lízatko zu úst a zahlásil "Ideme". Toto ma presvedčilo. Nebudem sa príliš namáhať v tomto stave, to nie!
Cestou som sa s ním výborne bavil, mal som strašnú radosť, že som ho stretol.
Dokonca som úplne zabudol na Tommyho.
Ale on sa už zabaví aj sám. Minimálne si niekoho zaovlá, niekoho z bandy a zaplatí im rundu, aby oslávili úspešné turné, ako to plánoval pôvodne so mnou.
Kráčal som s ním po helsinských uliciach a prial si, aby táto noc nikdy neskončila. Mám predsa kopu času na spánok, tak prečo sa náhliť?
Na chvíľu sme sa zastavilim pred prechodom.
Sauli sa na mňa kúzelne usmieval a snažil sa mi povedať niečo svojou lámavou angličtinou.
Nič som mu nerozumel a nenapadlo ma nič lepšie, ako mu vopchať to lízatko do úst.
Na chvíľu zmĺkol a ja som bol rád ale potom sputil strašne pisklavý smiech, do ktorého som sa automaticky a neodovlateľne zamiloval.
Keďže som bol dosť pripitý a semafor sa neunúval nahodiť zelenú, vzal som jeho tvár do rúk a zvážnel.
Sauli sa stále usmieval, ja som ho prepaľoval pohladom.
Nevedel som, či mu došlo čo idem spraviť a bol taký šťastný alebo bol taký priitý a pre zmenu vôbec nevedel čo idem spraviť a iba tak sa smial.
Ale čo!
Pomaly som sa k nemu priblížil a pobozkal ho.
Najprv som však vytiahol to lízatko, samozrejme.
Chutil tak sladko, tak jahodovo, že ma pri tom bozku okamžite napadlo, ako by asi chutil celý! Či by chutil tak sladko..
Zakázal som si v hlave na niečo také myslieť ale v momente, keď mi oznámil, že sme v podstate skoro uňho doma a či nechem ísť k nemu hore, ma takmer pripravil o normálne dýchanie a takmer i o rozum.
Mykol som plecami, akože mi je to jedno ale očami som mu naznačoval, že nič lepšie mi nemohol navrhnúť!
Vzal ma do svojho bytíku a ja som už vtedy vedel, že toto určite nie je prvý raz, čo tu som.
Cítil som sa tam ako doma. Vážne! Celý byt pôsobil veľmi útulne a krásne, tam by sa zapáčilo každému.
Bol som tam s človekom, ktorého telo, jazyk, reč a spôsob vyjadrovania sa ma uchvátili natoľko, že som sa doňho okamžite a bláznivo zamiloval.
Bol som mimo povinností. Nemusel som sa ničoho báť. Nikto ma tu nebude hľadať a nikto mi to nebude vyčítať!
Smelo do toho, Lambert! Vzal som si ho do náruče a šepkal mu: "Drahý Sauli, mám pocit, že som sa do teba zamiloval"
On takmer odpadol a zatiahol ma do izby, kde sme spolu strávili našu prvú noc.
A teraz, sedím doma sám, sedím na starom gauči, ktorý sme spolu vyberali a spomínam.
Držím v ruke veľký pohár a v druhej ruke mám fľašu whiskey.
Myslel som si, že to všetko zvládnem ale opak bol pravdou.
Nalievam si snáď druhý pohár ale hádžem ho proti stene, pretože ma ovládla zúrivosť a zúfalosť.
Napijem sa z flaše a vyroním bolestivú slzu, ktorá moju tvár páli ako tisícky plameňov.
Presne včera si prišiel vziať všetky veci. Vzal si všetko, teda myslel som si to.
Ale ponechával si tu strašne veľa vecí, drobných vecí, ktoré mi robia ťažko na srdci. Pár tričiek, obľúbené hodinky, časopisy..
Možno to urobil naschvál, aby som sa trápil a vyčítal si to a možno chcel, aby som naňho nezabudol.
Každopádne, keď som zodvihol zrak trochu vyššie, všimol som si tmavý obraz.
Vynorila sa mi spomienka na naše prvé spoločne strávené ráno uňho doma.
Ležal na mne, prikrité mal iba nohy a nad nami vysel tento starý obraz psa a mačky.
Bol úplne obyčajný ale spájala sa mi s ním tak silná spomienka!
Vyronil som ďalšie a ďalšie slzy.
Bol som na dne.
Sedím tu, odkedy jeho kroky opustili tento dom.
Odkedy sa jeho hlas a smiech vytratili zo všetkých kútov domu.
Odkedy už necítim jeho parfém na mojích šatoch a poduške.
Keď som sa naposledy pozrel do zrkadla, bol som totálne zničený.
Suché pery, červené oči od plaču, začínalo mi rásť strnisko na tvári a moje oblečenie nasiaklo pachom alkoholu.
Stala sa zo mňa troska. Začal som fajčiť a ničiť si život bolesťou. Bolesť a samota boli teraz v mohom živote všetko a jedinou zábavou mi bole milé spomienky na lásku môjho života.
Raz ma takto našiel Sauli v bare. Oslavoval som naše výročie o tri dni skôr.
Doma som ho chcel potom prekvapť poriadnou oslavou.
Ale on ma našiel skôr.
Vôbec mi nenadával, mal pochopenie. Bol som opitý, špinavý od bohvie čoho ale on nedbal.
Doma sa o mňa krásne postaral, že na druhý deň nebolo po mojej prehýrenej noci ani pamiatky.
Bože, ako veľmi mi chýba!
Bože, dal by som čokolvek za to, aby som nebol taký hlúpy a nepohádal sa s ním!
Mal pravdu, som prehnaný perfekcionista a niekedy aj workoholik, a zanedbával som ho.
Vyhováral som sa, že je veľmi ďaleko na to, aby som s ním mohol viesť plnohodnotný vzťah.
A veľmi ma mrzí, že sme sa rozišli práve vtedy, keď som nelietal po svete, keď som bol väčšinu času v LA a on nemal žiadne prehliadky ani fotenia, vlastne sme mali na seba obaja kopu času.
Bolí ma srdce ale k niečomu to prospelo.
Naučil som sa, že je dobré vážiť si to čo mám, kým o to neprídem, pretože potom je už neskoro.
Strávil som s ním dva a pol roka nádherného vzťahu.
Bol plný prekvapení, romantiky a lásky.
Miloval som ho a stále milujem najviac na svete a bude trvať dlho, kým sa dám dokopy.
Navonok budem možno pôsobiť ako starý dobrý Adam Lambert, no vo vnútri budem prahnúť po anjelskom Saulim.
Ani neviem kam šiel, či zostal tu alebo šiel domov, do Fínska.
Ak by som mohol, nasadnem na prvé lietadlo a chlapec by sa ma už nezbavil!
Urobil som razantné rozhodnutie.
Pozrel som sa na svoje ruky.
Mal som nechty nalakované na modro.
Lakoval mi ich Sauli minulý týždeň.
Pousmial som sa a šiel do kúpelne.
Vzal som odlakovač a zmyl tú modrú!
Potom som si v duchu povedal.
"Začnem nový život. Srdcom vo Fínsku ale hlavou v LA. Budem na teba stále spomínať a jediný deň, kedy bude tieto nechty zdboiť iná farba, okrem farby mojej kože, bude symbolizovať buď deň kedy som ťa stretol alebo naše výročie.."